Hyperpohonové systémy byly zásadní lodní součásti (vynalezené Rakatany), které dovolovaly hvězdné lodi vstoupit do hyperprostor a pohybovat se rychleji než světelnou rychlostí. Byla to klíčová technologie v založení intergalaktické společnosti, obchodu a válek. Stavba a princip činnosti hyperpohonu byly založeny na Hyperpohonové teorii. Termín byl užíván pro popis motoru a všech součástí požadovaných pro jeho použití, jako byl hyperpohonový motivátor nebo hyperpohonový naváděcí úsek. Hyperpohon dovolil cestovatelům překročit galaxii širokou přes 120 000 světelných let jen v několika málo hodinách nebo dnech, přesná cestovní doba závisela na několika faktorech včetně cíle, výchozího bodu, cesty, a třídy hyperpohonu. Hypermotor byl obecně postaven z titano-chromové slitiny. Tato slitina byla speciálně určená pro hypermotory, odolávala ustavičnému tlaku a umožňovala skoky mezi skutečným prostorem a hyperprostorem.
Principy[]
Po přijmutí příkazů lodního pilota cestou paraligh systému skok do hyperprostoru začínal se sbírkou záření gama radiace přes pole průvodce. Motivátor vybudoval a modifikovat energii ve fúzním generátoru skrz několik kilometrů ovinutý supravodivý drát. Pro vstupu hyperprostoru, hypermotorové horizontální zdroje poskytli energii ionizační komoře a začalo zapalování, které uvolnilo záření působící, že časově úsporná prostorová matice dovolující lodi hnát mimo vlnění do hyperprostoru. Setrvační tlumiče byly užívané pro ochranu lodi, posádky a nákladnuz před rozdrcením hrozným zrychlením ze skoku. Jakmile byli v hyperprostoru, nulový kvantový polní generátor pomohl zpevnit loď a držet ji z předčasného vynoření z alternativní dimenze. Štíty také chránily loď z fatální srážky s mezihvězdným plynem a tmavýma částicema. Pro předejetí relativistickému procházení času zatímco byl v hyperprostoru, hvězdné-lodě užívaly městnací štíty, které hypermotor vyrovnávají k živobytí organické palubní posádky nebo nákladu včas se standardní galaktickou dimenzí. Jisté hyperpohony užíval antihmotu jak palivo, uložil v zvláštních antihmotních luscích, ačkoli to zůstává nejasné jak se integrovaly do jiného hypermotorové mechaniky. Při východu z hyperprostoru byla užívána neznámá technologie pro zpomalení hvězdné-lodi. Oba vstupy do východů z hyperprostoru vytvořily rotaci a Cronau záření. Pro předejetí přehřívání, nějaký hypermotory použily zabezpečení proti selháníHypermotor mohl jen uvést skok do hyperprostoru, když táhl významější nebeské těleso. Sublight motory byly užívány pro osvobození hvězdných-lodí z gravitačních studen dříve než loď mohla skočit. Hypermotory zahrnuly automatické zabezpečený proti poruchám kdy gravitační studna rozeznala navigační cestu. Zatímco toto bylo užíváno proti srážce, zabezpečený proti poruchám zmanipuloval inženýry, kteří tvořily umělé gravitační studny, jako ti na císařském křižníku imobilizéru 418 nebo Hapanských pulsujících minách, které táhly hvězdné lodě z hyperprostoru v specifickém umístění nebo chránily lodě při ústupu do hyperprostoru. Některé systémy nedbaly na zabezpečení proti poruchám, ale to mělo katastrofální efekty.
Klasifikace hyperpohonů[]
Rychlost hyperpohonu byla ohodnocena na klesající stupnici; čím rychlejší hyperpohon tím nižší třída. Tyto hodnotící třídy poskytovaly rychlou, ačkoli často rozporuplnou nebo nepřesnou představu o lodní hyperpohonové rychlosti. Hyperpohon třídy 3 byl běžný u civilníchplavidel, třídu 2 a 1 používaly většinou vojenská plavidla. Hyperpohon třídy 0,75 nebo menší byl vzácný a většinou byl výsledkem vyjímečných úprav sériových motorů.
Příklady lodí na stupnici hyperohonu:
- TŘÍDA 4: TIE Advanced
- TŘÍDA 3: Sithský Infiltrator
- TŘÍDA 2: TIE Defender, hvězdný křižník
- TŘÍDA 1,5: světoloď Yuuzhan Vongů
- TŘÍDA 1: X-wing, Y-wing, A-wing, Slave I, Lady Luck, Wild Karrde
- TŘÍDA 0,8: Inferno
- TŘÍDA 0,75: Outrider
- TŘÍDA 0,5: Millennium Falcon
- TŘÍDA 0,4: Jabitha