Podpůrný destruktor třídy Recusant dosahuje vskutku úctyhodných rozměrů, které předčí i hvězdný destruktor třídy Venator.1187 metrů na délku, 157 metrů na šířku, 163 metrů na výšku hovoří za vše. Loď však může být jakkoli velká, avšak pokud není náležitě vyzbrojená, nažene hrůzu maximálně nějakému vandrákovi, co se vynoří z hyperprostoru moc blízko a už to nestihne ubrzdit. To však u lodí třídy Recusant neplatí. Proti republikovým lodím může kapitán každého destruktoru využít slušnou řádku zbraní. Na ty největší nejlépe platí příďové gigantické turbolaserové dělo, které je obdobné tomu, jež se používá na fregatách třídy Munificent, avšak stejně jako na zmíněných fregatách trpí dělo stejnými nedostatky, jako jsou pomalé zaměřování a obrovské energetické nároky. Proto je většinou efektivnější střelba z lehčích zbraní, jako jsou 4 těžká turbolaserová děla, 6 těžkých turbolaserových věží. To vše nakonec pojistí ještě 5 turbolaserových děl a dílo je dokonáno. Tím se tedy Recusant vypořádal s velkými plavidly, avšak nejedna bitva ukázala, že bitvu rozhodují stíhačky. I proti nim je náležitě vybaven. Republikovým pilotům poskytne spoustu zábavy 60 laserových děl bodové obrany doplněných 12 lehkými laserovými děly. A když už si takový pilot myslí, že už ho nic horšího nemůže potkat, záhy narazí na jedno z 30 dvojitých laserových děl. A to už si pomalu začíná zvykat na chladné vesmírné vakuum, které ho téměř s jistotou čeká. Celá takto vybavená loď však nefunguje na vlídné slovo, a tak je zapotřebí masivní hlavní reaktor, jež je schopen spotřebovat stěží uvěřitelných 8600 tun paliva za sekundu. Říká se, že každý má nějakou slabinu, jen jde o to ji najít. Při jejím hledání u Recusantu se musíme vrátit až na rýsovací prkna konfederačních inženýrů. Samotný původ lodě je přinejmenším zajímavý. Komerční cech poskytl dostatek financí i surovin, Techno unie ji navrhla a firmy Hoersch-Kessel Drive inc. a Free Dac Volunteers ji postavily. Na jejím vývoji se také podíleli vyhoštění Quarreni na Mintooine. Při vývoji tohoto stroje byl kladen důraz především na co nejnižší náklady na výrobu. A tak je stroj z velké části prostě dutý a na mnohých palubách postrádá základní systémy podpory života, jelikož vše potřebné provedou droidi a ti k životu (resp. fungování) vzduch a teplo prostě nepotřebují. Výhody to mělo hned dvě – nízká pořizovací cena a navíc díky nepříliš estetickému designu budila loď hrůzu, jakmile se někde ukázala. Také nároky na posádku byly minimální – k ovládání celé lodi bylo zapotřebí pouze 300 důstojníků, zbylé prostory pak sloužily především k uskladnění bitevních droidů, kterých se do lodi vešlo až 40 000. Dostáváme se však k hlavní slabině celého korábu, kterou je trup, který je extrémně náchylný k poškození. Důvodem je především fakt, že celá loď je prakticky dutá s minimem vnitřních přepážek, což znamená, že při protržení se trup velmi často zhroutí. Praktická absence těžkého plátování bohužel celému problému jen napomáhá. S takovýmto nedostatkem bylo po pár neúspěšných misích jasné, že Recusant prostě není loď do první linie. A tak se z lehkého prvosledového destruktoru stal destruktor podpůrný. S příchodem lodí jako fregata třídy Munificent se hlavní úkolem těchto korábů stala podpora a přepadávání republikových konvojů. Při souboji 1 na 1 s republikovým hvězdným destruktorem třídy Venator nemá Recusant příliš mnoho šancí, nicméně nízká pořizovací cena dovoluje vysílat tyto lodě do bitvy ve větších počtech a takových šest destruktorů si už většinou s jedním Venatorem bez problémů poradí. I přes své nedostatky se lehké destruktory třídy Recusant účastnily všech klíčových bitev klonových válek. Pochopitelně nemohly chybět ani v jedné z největších – bitvě nad Coruscantem. Jejich úkolem bylo zajistit potřebnou palebnou podporu silnějším lodím. Po skončení klonových válek upadly tyto koráby do zapomnění, či do rukou nejrůznějších žoldnéřů a pašeráků, kde se vlivem nedostatečné údržby časem prostě rozpadly.