Za stíhačku byl považován malý, obratný stroj, určený k boji s jinými vesmírnými plavidly.
Popis[]
Převážná část stíhaček mohla operovat ve vesmíru i v atmosféře. Většinou byly pilotovány jedním pilotem, kterému často s navigací a složitými manévry pomáhal astromechanický droid. Existovaly i bezpilotní, na dálku ovládané droidí stíhačky.
Jednoduché stíhačky krátkého doletu byly na bojiště dopravovány na palubách větších válečných lodí. Složitější a větší stíhačky vybavené hyperpohonem mohly cestovat na delší vzdálenosti hyperprostorem. Některé modely využívaly přídavné hyperprostorové prstence, které zvětšovaly jejich operační dosah.
Použití[]
V boji byly stíhačky určeny k ničení malých pozemních cílů a k boji se plavidly protivníka. Ve vesmírných bitvách měly za úkol obtěžovat velká válečná plavidla a napadat jejich slabá místa a oslabené štíty. Jejich laserové zbraně obvykle nedokázaly prorazit silné štíty, ale koordinovaný útok skupiny stíhaček vyzbrojených navíc protonovými torpédy nebo třaskavými střelami dokázal projít přes obranu protivníka a zničit i hlavní vesmírné lodě.
K boji s nepřátelskými stíhačkami byly určeny rychlé a obratné stroje označované jako interceptory.